No, nebudeme chodit kolem horké kaše. I když použijeme plugin Similar letter, tak se může lehce stát, že patřičný font zkátka nebude k nalezení. Zato určitě najdeme spoustu podobných, z nichž ale každý bude vyhovovat jen některými písmeny. S trochou štěstí se dá i tak sestavit nápis, jaký potřebujeme.
Ovšem, abychom mohli co nejvíc využít možnosti formátování jednotlivých fontů a vyhnuli se rastrování vrstvy, tak je dobré použít "nedestruktivní" metodu. A to maskování.
Použití masek znamená, že si dočasně (nebo navždy) skryjeme písmenka, která nám z daného fontu nevyhovují a necháme jen ta, která se nám hodí. Pro názornost jsem do ilustračního obrázku přidal vrstvu, která ukazuje masku prvního fontu (tmavší fleky) a taky masku toho druhého (světlejší fleky). Je to i trochu poznat na tloušťce písmen, ale čert vem Nový Zéland...
Masku lze chápat jako alfakanál, který působí vždy jen na jedinou vrstvu. Tím se liší od klasických kanálů, které ovlivňují celý obrázek. Přidává se na vrstvu, která je označená a to ikonkou děravého obdélníčku, dole na kartě vrstev (třetí zleva). Když ale zároveň máme aktivní nějaký výběr, maska se vytvoří z toho výběru.
Že lze s maskou pracovat poznáme tak, že je v řádku vrstvy orámovná čárkovaně, když je takto označena normální vrstva (tady by to byla ikonka písma), pracuje se s ní a maska zůstává beze změny. Masku můžeme dočasně skrýt, když na ni klikneme se Shiftem, též udělat z ní výběr (klik + Ctrl), nebo natvrdo zobrazit její obsah (klik + Alt).
Maskujeme pomocí obyčejného štětce. Černá barva vrstvu zakrývá, bílá odkrývá. A šedá? Něco mezi tím 😉
Také je tu možnost použít tzv. vektorovou masku, když klikneme na děravý obdélníček ještě jednou. Ta se upravuje nástrojem Pero, a pomocí kotevních bodů.
Když masku odpojíme od vrstvy (ikonka řetízku mezi nimi), tak s ní můžeme třeba někam pohnout, aniž hýbeme vlastní vrstvou. A nakonec - maskovat můžeme i složku, tedy celý její obsah naráz.
Při exportu do DDS ani není potřeba písmo rastrovat, stačí všechno sloučit, ovšem u oken ještě upravíme alfakanál, pokud je to potřeba kvůli (ne)průhlednosti. Tož tak...
Ovšem, abychom mohli co nejvíc využít možnosti formátování jednotlivých fontů a vyhnuli se rastrování vrstvy, tak je dobré použít "nedestruktivní" metodu. A to maskování.
Použití masek znamená, že si dočasně (nebo navždy) skryjeme písmenka, která nám z daného fontu nevyhovují a necháme jen ta, která se nám hodí. Pro názornost jsem do ilustračního obrázku přidal vrstvu, která ukazuje masku prvního fontu (tmavší fleky) a taky masku toho druhého (světlejší fleky). Je to i trochu poznat na tloušťce písmen, ale čert vem Nový Zéland...
Masku lze chápat jako alfakanál, který působí vždy jen na jedinou vrstvu. Tím se liší od klasických kanálů, které ovlivňují celý obrázek. Přidává se na vrstvu, která je označená a to ikonkou děravého obdélníčku, dole na kartě vrstev (třetí zleva). Když ale zároveň máme aktivní nějaký výběr, maska se vytvoří z toho výběru.
Že lze s maskou pracovat poznáme tak, že je v řádku vrstvy orámovná čárkovaně, když je takto označena normální vrstva (tady by to byla ikonka písma), pracuje se s ní a maska zůstává beze změny. Masku můžeme dočasně skrýt, když na ni klikneme se Shiftem, též udělat z ní výběr (klik + Ctrl), nebo natvrdo zobrazit její obsah (klik + Alt).
Maskujeme pomocí obyčejného štětce. Černá barva vrstvu zakrývá, bílá odkrývá. A šedá? Něco mezi tím 😉
Také je tu možnost použít tzv. vektorovou masku, když klikneme na děravý obdélníček ještě jednou. Ta se upravuje nástrojem Pero, a pomocí kotevních bodů.
Když masku odpojíme od vrstvy (ikonka řetízku mezi nimi), tak s ní můžeme třeba někam pohnout, aniž hýbeme vlastní vrstvou. A nakonec - maskovat můžeme i složku, tedy celý její obsah naráz.
Při exportu do DDS ani není potřeba písmo rastrovat, stačí všechno sloučit, ovšem u oken ještě upravíme alfakanál, pokud je to potřeba kvůli (ne)průhlednosti. Tož tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat